Atanášovo vyznání

Kdokoli chce být spasen, je především třeba, aby se držel katolické víry. Jestliže ji nezachovává v plnosti a neporušenou, bezpochyby zahyne na věky. Toto je katolická víra: uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě, přičemž nezaměňujeme osoby a neoddělujeme podstatu: jiná je totiž osoba Otce, jiná osoba Syna, jiná osoba Ducha Svatého; Otci i Synu i Duchu Svatému však náleží jedno božství, stejná sláva a společná věčná vznešenost. Jaký je Otec, takový je Syn a takový je i Duch Svatý: nestvořený Otec, nestvořený Syn, nestvořený Duch Svatý; nezměrný Otec nezměrný Syn, nezměrný Duch Svatý; věčný Otec, věčný Syn, věčný Duch Svatý; a přesto nejsou tři věční, nýbrž jeden věčný, jako nejsou ani tři nestvoření ani tři nezměrní, nýbrž jeden nestvořený a nezměrný. Tak také je všemohoucí Otec, všemohoucí Syn a všemohoucí Duch Svatý; a přece nejsou tři všemohoucí, nýbrž jeden všemohoucí.Tak Otec je Bůh, Syn je Bůh, Duch Svatý je Bůh; a přece nejsou tři Bohové, nýbrž jeden Bůh. Tak Otec je Pán, Syn je Pán, Duch Svatý je Pán; a přece nejsou tři Pánové, ale jen jeden Pán. Jako totiž vyznáváme v pravdě křesťanství o každé osobě, že je Pán a Bůh, tak nesmíme v katolickém náboženství říkat, že jsou tři Bohové nebo Páni. Otec není nikým učiněn, stvořen ani zrozen; Syn je pouze od Otce, a to ani učiněn, ani stvořen, nýbrž zrozen; Duch Svatý je od Otce i od Syna, nikoli učiněn, ani stvořen, ani zrozen, nýbrž vychází z nich. Je tedy jeden Otec, nikoli tři Otcové; jeden Syn, nikoli tři Synové; jeden Duch Svatý, nikoli tři Duchové Svatí. V této Trojici není nic dřívějšího ani pozdějšího, nic většího ani menšího, nýbrž všechny tři osoby jsou si zcela rovny ve věčnosti. Tak má být ve všem, jak bylo řečeno, uctívána jednota v Trojici a Trojice v jednotě. Kdo tedy chce být spasen, ať takto smýšlí o Trojici. Je také nezbytné k věčné spáse, aby upřímně věřil ve vtělení našeho Pána Ježíše Krista. To je totiž pravá víra, jak věříme a vyznáváme, že náš Pán Ježíš Kristus, Boží Syn a Bůh, je zároveň člověk: jako Bůh se zrodil s podstaty Otce před věky, jako člověk se narodil v čase z podstaty matky. Je dokonalý Bůh a dokonalý člověk s rozumovou duší a lidským tělem; co do božství roven Otci, co do lidství menší než Otec. Ačkoli je zároveň Bůh i člověk, přece nejsou dva, nýbrž jeden Kristus; je jeden nikoli tak, že by se božství změnilo v tělo, nýbrž tak, že Bůh přijal lidství; je zcela jeden, nikoli smíšením podstaty, nýbrž v jednotě osoby. Jako je totiž rozumová duše a tělo jeden člověk, tak Bůh a člověk je jeden Kristus. On byl umučen pro naši spásu, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otce, odtud přijde soudit živé i mrtvé. Při jeho příchodu musí všichni lidé vstát z mrtvých ve svém těle a vydat počet ze svých vlastních skutků; kdo jednali dobře, půjdou do věčného života; kdo špatně, do věčného ohně. Toto je katolická víra: jestliže ji někdo upřímně a pevně nebude věřit, nebude moci být spasen.

SROVNÁNÍ: Apoštolské vyznání víry - Nicejskocařihradské vyznání víry - Krédo papeže Pavla VI.

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.

Já, N.N., věřím a s pevnou vírou vyznávám všechny jednotlivé pravdy, které jsou obsaženy v následujícím textu vyznání víry: Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. 

Věříme v jednoho Boha, Otce, Syna, i Ducha svatého, stvořitele viditelných věcí - jako je tento svět, ve kterém probíhá náš pomíjející život - i neviditelných - jako jsou bytosti čistě duchové, nazývané též andělé - i stvořitele duchové a nesmrtelné duše v každém člověku.

Věříme, že tento jediný Bůh je naprosto jeden ve své nekonečně svaté podstatě jako ve všech svých dokonalostech: ve všemohoucnosti, v nekonečné moudrosti, v prozřetelnosti, ve vůli a lásce. On je “Ten, který jest”, jak to sám zjevil Mojžíšovi. On je Láska, jak nás učí apoštol Jan, takže tato dvě jména BYTÍ a LÁSKA vyjadřují nevýslovným způsobem tutéž božskou skutečnost toho, který se nám chtěl dát poznat. “Přebývá v nepřístupném světle”, žádným slovem jej nelze vyjádřit, převyšuje všechno, i všechen stvořený rozum. Jen Bůh sám nám může dát správné a plné poznání sebe sama tím, že se zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý. Svou milostí nás volá k účasti na svém věčném životě zde na zemi v tajemstvích víry a po smrti ve věčném světle. Vzájemné svazky, které od věčnosti tvoří tři Osoby, z nichž jedna každá je jedno a totéž Božské bytí, jsou blaženým vnitřním životem na výsost svatého Boha. Tento život někonečně převyšuje vše, co my lidé jsme schopni pochopit. Proto děkujeme Boží dobrotě, že tolik věřících s námi může před lidmi vydávat svědectví jedinému Bohu, i když je jim neznámo tajemství nejsvětější Trojice. 

My tedy věříme v Boha, který věčně plodí Syna. V Syna, Boží Slovo, který je věčně plozen. V Ducha svatého, nestvořenou Osobu, která vychází z Otce i Syna jako jejich věčná láska. A tak v Trojici božských Osob, “stejně věčných a sobě rovných” se výsostně projevuje a dovršuje překypující život a blaženost Boha dokonale jediného, s jedinečností a slávou vlastní tomu, který jest a přitom není stvořen, takže “v Trojici ctíme jeho jednotu a v jednotě Trojici”.

________________________________________________________________________________________________

I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. 

Věříme v našeho Pána Ježíše Krista, který je Boží syn. On je věčné slovo, zrozené z Otce přede všemi věky, a má tutéž podstatu jako Otec. Skrze něho všechno bylo stvořeno. Působením Ducha svatého se vtělil z Marie Panny a stal se člověkem. Je tedy roven Otci svým božstvím a nižší než Otec svým lidstvím. Přitom je dokonale jednotný, ne snad splynutím přirozeností (božské a lidské), což je nemožné, ale jednotou osoby.

Žil mezi námi pln milosti a pravdy. Hlásal a založil Boží království a v sobě nám dal poznat Otce. Dal nám nové přikázání, abychom se navzájem milovali tak, jak on miloval nás. Učil nás cestě blahoslavenství podle evangelia: abychom milovali chudobu, byli vlídní, trpělivě snášeli bolesti, abychom žíznili po spravedlnosti, byli milosrdní, čistého srdce, šířili pokoj a abychom pro spravedlnost dokázali snášet i pronásledování. On, Boží Beránek, vzal na sebe hříchy světa, trpěl pod Pontským Pilátem, přibit na kříži za nás zemřel a svou vykupitelskou smrtí nám přinesl spásu. Byl pohřben, ale třetího dne vstal vlastní mocí z mrtvých. Svým zmrtvýchvstáním nás povznesl k účasti  na Božím životě, který je životem milosti. Vstoupil do nebe a přijde opět ve slávě soudit živé a mrtvé, každého podle jeho zásluh. Ti, kteří svá srdce otevřeli Boží lásce a milosrdenství, vejdou do věčného života, avšak údělem těch, kteří je až do smrti odmítali, bude oheň, který nikdy nehasne.

A jeho království bude bez konce.

________________________________________________________________________________________________

Věřím v Ducha svatého,

Věřím v Ducha svatého, pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. 

Věříme v Ducha svatého, Pána a dárce života. S Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil k nám ústy proroků. Byl nám seslán Kristem po jeho zmrtvýchvstání a návratu k Otci. On osvěcuje, oživuje, chrání a vede Církev, očišťuje její členy, pokud neodmítají jeho milost. Jeho působením, jež vniká hluboko do nitra duše, se může člověk stát dokonalým, jako je dokonalý Otec, který je v nebesích; předpokladem je pokora, čerpaná z příkladu Kristova.

Věříme, že Maria, která vždy zůstala pannou, je matkou vtěleného Slova, našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. Pro toto její jedinečné vyvolení se u ní vykoupení projevilo mnohem výrazněji než u všech ostatních tím, že byla dokonale uchráněna i poskvrny dědičného hříchu a zahrnuta milostí mnohem víc než všichni ostatní tvorové.

Nejsvětější neposkvrněná Panna, zúčastněná těsným a nerozlučitelným svazkem na tajemství vtělení a vykoupení, byla na konci života povýšena s tělem i duší do nebeské slávy a připodobněna svému vzkříšenému Synu. Tím se jí dříve než ostatním dostalo toho, co bude údělem všech spravedlivých. Věříme, že nejsvětější matka Boží, nová Eva, matka církve, i nadále v nebi koná svou mateřskou službu pro údy Kristovy spolupůsobením na vznik a rozvoj božského života v duších vykoupených lidí.

Věříme, že v Adamovi všichni zhřešili. To znamená, že prvotní hřích, kterého se dopustil, způsobil pád lidské přirozenosti společné všem lidem. Uvedl ji do stavu, v němž nese všechny následky tohoto hříchu, který už není oním stavem svatosti a spravedlnosti, v němž byli na počátku naši prarodiče a v němž člověk neměl poznat ani zlo ani smrt. Tato porušená přirozenost, zbavená někdejší krásy milosti, raněná i ve svých přirozených schopnostech, podrobená smrti, přechází na všechny lidi. V tomto smyslu se každý člověk rodí v hříchu. Vyznáváme tedy s tridentským koncilem, že prvotní hřích se přenáší “nikoli napodobením, ale předáváním života” a že proto je “vlastní každému člověku”.

Věříme, že náš Pán Ježíš Kristus svou obětí na kříži nás vykoupil z prvotního hříchu a všech našich hříchů osobních, kterých se každý z nás dopustil, ve smyslu apoštolských slov: “Když se rozmnožily hříchy, v míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost”.

Věříme v jeden křest ustanovený naším Pánem Ježíšem Kristem na odpuštění hříchů. Pokřtěny mají být i děti, které se ještě nemohly dopustit osobního hříchu, aby narozené bez nadpřirozené milosti se znovu narodily k božskému životu v Ježíši Kristu “z vody a z Ducha svatého”.

Věříme v jednu svatou, katolickou a apoštolskou církev, založenou Ježíšem Kristem na skále, kterou je Petr. Církev je tajemné tělo Kristovo, je to viditelná společnost s hierarchickým zřízením a zároveň společenství duchovní. Je to církev žijící na zemi, Boží lid putující tímto světem, církev zahrnovaná nebeskými dary. Ona je zárodek i počátek Božího království. Jejím prostřednictvím pokračují v lidských dějinách dílo a utrpení Vykoupení. Církev touží dojít svého dokonalého dovršení po dokonání časů, v nebeské slávě. Pán Ježíš utváří svou spojených. Stále podporována Duchem svatým má poslání chránit, učit, vysvětlovat a šířit pravdu, kterou Bůh zjevil zastřeným způsobem prostřednictvím proroků a plně skrze Pána Ježíše. Věříme všemu, co je obsaženo v Božím slově, psaném nebo hlásaném, a co církev předkládá k věření jako Boží zjevení, ať slavnostním výrokem nebo běžným a všeobecným výkonem učitelského poslání. Věříme v neomylnost, které požívá Petrův nástupce, když učí “ex cathedra” jako Pastýř a Učitel všech věřících. Jí je rovněž vybaven sbor biskupů, když vykonává ve spojení s ním nejvyšší učitelské poslání.

________________________________________________________________________________________________

svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.

Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. 

Věřím též pevnou vírou vše, co je obsaženo v Božím slově psaném i předávaném a co církev předkládá k věření jako Bohem zjevené buď formou slavnostního prohlášení, nebo formou řádného a univerzálního magistéria.

(...různá christologická a mariánská dogmata, nauka o ustanovení svátostí Kristem a o jejich účinnosti vzhledem k milosti, nauka o reálné a substanciální Kristově přítomnosti v eucharistii a o obětní povaze mše svaté...).

Věříme, že církev, kterou Ježíš založil a za kterou prosil, je stále jedna ve víře, v bohoslužbě a ve svazku hierarchického společenství. Bohatá rozmanitost liturgických obřadů i oprávněná rozličnost teologického a duchovního odkazu a místních zvykových odchylek v lůně církve nejenže neohrožuje její jednotu, ale naopak ji ještě více zdůrazňuje.

I my uznáváme mimo organismus Kristovy církve existenci četných prvků pravdy a posvěcení, které jsou církvi vlastní a směřují ke katolické jednotě. Pro víru v působení Ducha svatého, který v srdcích Kristových učedníků vyvolává lásku k této jednotě chováme naději, že křesťané, kteří dosud nejsou v plném společenství s jedinou církví, se jednoho dne spojí v jedno stádo s jediným Pastýřem.

Věříme, že církev je nutná ke spáse, poněvadž Kristus, který je jediným prostředníkem a jedinou cestou spásy, se zpřítomňuje pro nás ve svém těle, kterým je církev. Avšak božský plán spásy zahrnuje všechny lidi. Ti pak, kteří bez vlastní viny nevědí o Kristově evangeliu a o jeho milosti usilují o plnění jeho vůle, poznané vnuknutím svého svědomí, též mohou dosáhnout spásy v počtu, který zná jen Bůh.

Věříme, že mešní oběť, sloužená knězem, zastupujícím mocí svátostného svěcení Krista, a jím přinášená na našich oltářích jménem Krista a jménem údů jeho tajemného těla, je svátostné zpřítomnění oběti Kalvarské. Věříme, že stejně tak jako chléb a víno, posvěcené Pánem při Poslední večeři, byly proměněny v jeho tělo a v jeho krev - které krátce potom za nás obětoval na kříži - i chléb a víno posvěcené knězem se proměňují v tělo a krev Krista v nebeské slávě. Věříme, přestože se našim smyslům všechno jeví stejně jako před tím, že je zde tajemně přítomen Pán způsobem pravým, skutečným a podstatným.

Proto Kristus může být přítomen v této Svátosti jen proměněním celé podstaty chleba v jeho tělo a proměněním celé podstaty vína v jeho krev, zatímco zůstávají nezměněny jen vlastnosti chleba a vína, které smysly vnímáme. Tuto tajemnou proměnu nazývá církev velmi přiléhavě “přepodstatněním”. Každý teologický výklad, který hledí vniknout nějakým způsobem do tohoto tajemství, aby zůstal ve shodě s katolickou vírou, musí trvat na tom, že v objektivní realitě, nezávislé na našem duchu, přestane chléb a víno po proměnění existovat, takže od toho okamžiku jsou úctyhodným tělem a krví Pána Ježíše. Máme tedy před sebou Kristovo tělo a krev pod svátosnými způsobami ve shodě s tím, co Pán měl v úmyslu: dát se nám za pokrm a převtělit nás do jednoty svého tajemného těla.

Jediná a nedělitelná existence oslaveného Pána na nabesích není svátostí rozmnožována, nýbrž zpřítomněna na různých místech na zemi, kde se slouží mše svatá. Hle, tajemství víry a bohatství eucharistie, jemuž je třeba dát bez výjimky souhlas. Po oběti je tato existence stále přítomna v Nejsvětější svátosti, která ve svatostánku je živým srdcem každého našeho kostela. Je povinností nám drahou uctívat a klanět se ve svaté hostii, kterou vidí naše oči, vtělenému Slovu, které oči vidět nemohou a které, aniž opustilo nebe, je přítomno mezi námi.

Vyznáváme, že Boží Království, které začíná zde v církvi Kristově, není z tohoto pomíjejícího světa, a že jeho růst nelze zaměňovat s pokrokem civilizace, lidské vědy a techniky. Království Boží znamená, že poznáváme stále hlouběji Kristovo nevyzpytatelné bohatství, že stále silněji doufáme ve věčné hodnoty, že stále upřímněji jsme přístupni Boží lásce a že se rozdává stále hojněji milost a svatost mezi lidmi. Ale právě tato láska nutí církev starat se o skutečné pozemské dobro lidí. Zatímco stále připomíná svým dětem, že zde na zemi nemají trvalý domov, povzbuzuje je, aby přispívaly - každý podle svého povolání a svých prostředků - k dobru své pozemské vlasti, aby podporovaly spravedlnost, mír a bratrství mezi lidmi a poskytovaly pomoc bratřím, zvláště chudým a potřebným. Usilovná starost církve, Kristovy nevěsty, o potřeby lidí, o jejich radosti a naděje, o jejich úsilí i soužení, není nic jiného než její velké přání být zde pro ně, aby je osvítila světlem Kristovým a spojila je s ním, jediným jejich Spasitelem. Tato starost nesmí nikdy znamenat, že církev se přizpůsobí věcem tohoto světa, anebo že ochabne její živé očekávání Pána a věčného království.

Věříme ve věčný život. Věříme, že duše všech, kteří umírají v Kristově milosti - ať už musí projít očistcem, anebo po opuštění těla jsou přijati Ježíšem v ráji, jako se stalo lotru po pravici - ti všichni jsou Boží lid za hranicemi smrti, která bude s konečnou platností poražena v den Vzkříšení, kdy tyto duše budou spojeny s vlastními těly.

Věříme, že množství duší shromážděné kolem Ježíše a Marie v ráji, tvoří nebeskou církev, kde tyro duše ve věčné blaženosti vidí Boha tak, jak je, v různých stupních se podílejí se svatými anděly na božské vládě příslušející Kristu ve slávě, přimlouvají se za nás a pomáhají nám v našich slabostech svou bratrskou péčí.

Věříme ve společenství všech věřících v Krista, těch, kteří putují na této zemi, i zesnulých, kteří procházejí vlastním očištěním, i blažených v nebi, kteří všichni spolu tvoří církev. Stejně věříme, že v tomto společenství je nám nápomocna milosrdná láska Boha a jeho svatých, kteří stále ochotně slyší naše modlitby podle Ježíšových slov “Proste a dostanete”.

S touto vírou a nadějí očekáváme vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Buď pochválen svatý, svatý, svatý Bůh.

více odkazů

LAUDES DIVINAE papeže Pia VII.

Buď veleben Bůh. Buď velebeno jeho svaté Jméno. Buď veleben Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk. Buď velebeno jméno Ježíš. Buď velebeno jeho přesvaté Srdce. Buď velebena jeho předrahá Krev. Buď veleben Kristus v nejsvětější svátosti. Buď veleben Přímluvce, Duch Svatý. Buď velebena vznešená Matka i Panna, přesvatá Maria. Buď velebeno její svaté a neposkvrněné Početí. Buď velebeno její slavné Nanebevzetí. Buď velebeno jméno Maria. Buď veleben svatý Josef, její přečistý Snoubenec. Buď veleben Bůh ve svých andělích a ve svých svatých. Amen.